Technika nikdy nebyla moje silná stránka. Vždycky jsem se bála, když jsem měla udělat něco do školy, co se týkalo techniky anebo třeba, co se také týkalo počítačů a podobně. Vždycky jsem z toho byla opravdu hodně nešťastná. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale samozřejmě, že jsem se musela vzchopit, ale taky jsem potom musela udělat něco, i když mě to moc nebavilo. A to byla hlavně práce s technikou a s technologickými věcmi. Jenomže jak na to, když tomuhle jednoznačně nerozumím? Tak samozřejmě také budu potřebovat někoho, kdo se v tom vyzná. Aby mi třeba poradil někdo šikovný.

Jenomže, když jsem se potom třeba fakt ptala svého bratra, jestli by mi neporadil, co se týká techniky, tak on řekl, že stále nemá vůbec čas. Samozřejmě, že mě to moc mrzelo, ale co jsem měla dělat? Je logické, že když můj bratr nemá čas a potřebuje také chodit do práce, že on nebude mít čas mě učit techniku a podobně. Naštvalo mě to, ale samozřejmě, že jsem nemohla být na bratra naštvaná, protože když i on má své zaměstnání a také svou práci, tak přeci nebudu ho nutit, aby on mě něco doučoval anebo aby on ze mě dělal nějaké úkoly a podobně. Proto jsem si řekla, že nejlepší bude, když i já vlastně si udělám třeba nějaké kurzy anebo si třeba přečtu na internetu nějaké věci, abych se naučila technice a podobně.

A hlavně, pokud máte práci s počítači a tak podobně, tak také budete potřebovat mít nějaké znalosti, které se týkají počítačů. A jak počítačů, tak také informační technologie a informační techniky. Ale jsou lidé, kteří třeba vůbec nerozumí technice, třeba jim to vůbec neleze do hlavy. Jsou lidé, kteří třeba se už narodí s tím, že by mohli být technici a podobně. Moje kamarádka, tak ta se dokonce opravdu hodně vyzná v technice a také dokonce chci být počítačový inženýr. Sama jsem si řekla, že bych také chtěla být takhle chytrá a chtěla bych mít takovéto sny. Já totiž ještě žádný sen. Já ani nevím, že bych chtěla jít třeba někdy v budoucnu na vysokou školu.